příběh stý první - moje nádobí!!

Než se Pavlovi povedlo uspořádat si rodinu podle svých představ a než se narodily holky, měl s Monikou občas bouřlivou domácnost. Monika byla zvyklá na jiný život, už v době, kdy se spolu seznámili, vedla dobře prosperující butik, z něhož pak přešla do "vyšších sfér" a Pavel měl ze začátku velké problémy, aby s ní udržel krok. Nikdy ho nelákaly nákladné obleky, drahá jídla, daleko víc si lebedil v hospodě u piva než ve značkové restauraci a jediné, co považoval za rozumnou investici byl dobrý a spolehlivý auťák.
Monika okolo sebe pak v průběhu jejich manželství nashromáždila okázalý luxus, který Pavel toleroval s tichým skřípěním zubů, protože svýma medvědíma rukama sem tam něco rozbil, z čehož pak plynuly mrzutosti.

Když pak občas přijeli na nedělní oběd, většinou jejich návštěva skončila hádkou kvůli nějaké malichernosti. Bývala jsem pak vždy rozpolcená, jestli je mám pozvat i příště, na jednu stranu se mi po Pavlovi stýskalo, ale na druhou stranu mne rozčilovalo to jejich věčné dohadování a vždycky jsem si slibovala, že jestli to udělají zase, nebudu se rozpakovat a oba dostanou co proto. Na toto téma jsem si i s Pavlem promluvila a doporučila jsem mu, že pokud chce od nás odjíždět bez seřezaného zadku, bude on i jeho milovaná držet nervy na uzdě a hádky si nechají až na doma. Pavel to doma sice tlumočil, ale to se  se zlou potázal, Monika se ihned rozběsnila a obvinila Pavla, že to je stejně jeho vina a kdyby se s ní nehádal, když ona má stejně vždycky pravdu, tak by se u nás jejich trapné výstupy nemusely pořádat a pokud mi to tak vadí, tak že k nám jezdit vůbec nemusí. To Pavla namíchlo a poprvé v životě na svou ženu vztáhl ruku...
Když pak opadly emoce a on jí pustil z potupného sevření a Monika si s pláčem zamčená v koupelně chladila rozžhavenou prdelku, zavolal mi a všechno mi řekl.
"Mami, já jí přece nebudu ustupovat, když chci za tebou jet, to přece nemůže, něco mi zakazovat..." drmolil rozrušeně do telefonu.
"To víš, že ne. Sice nejsem zastáncem toho, abys problémy doma řešil výpraskem, ale když to nejde po dobrém....Víš co? Přijeďte v neděli jako obvykle a uvidíme, jestli se Monika vzpamatovala. No a kdyby ne...." uculila jsem se na sluchátko.
"Kdyby jsem se zase pohádali, tak nám klidně nařež oboum" dodal Pavel.
Nedělní dopoledne mne zastihlo jako na trní. Vařila jsem jako obvykle pro závodní jídelnu, tentokrát pro Pavla jeho zamilovanou svíčkovou, k tomu domácí knedlíky s petrželkovou mozaikou, polévku z oháňky a s játrovomorkovými knedlíčky, v troubě se dopékalo maso do omáčky a na stole kynuly buchty, pod rukama se mi motal neodbytný Milan, který strašně rád "pomáhal", hlavně když mohl něco sežrat, Jirka mu sekundoval a Radek s tátou a Jardou třídili na zahradě králíky - předek zabít, zadek připustit...
Pavel i Monika dorazili okolo jedenácté, Pavel se ihned vmísil do fronty na koštování nabízené krmě, Monika se usadila v obýváku a předstírala, že sleduje televizi. Pavel mi potichu s pusou od omáčky sdělil, že jí dal po cestě kázání o slušném chování a ponaučení, jak se na jejich případný konflikt budu dívat já a podotkl, že to nějak cejtí v kříži, že dneska bude mít vařečka posvícení a že pokud k tomu dojde, tak by prosil ohleduplné zacházení, neboť má zítra celodenní poradu a nechce si brát do práce polštářek. Oba jsme se tomu zasmáli jako dobrému vtipu, já vzápětí všechny ochutnávače vyhodila na zahradu, řkouc, že už toho mají v žaludku víc, než já v hrncích a ať jdou dělat taky chvíli něco smysluplného. Načež kluci vypadli ven a šli si zakouřit.
Oběd se odehrál v celkem poklidné atmosféře, nebýt toho, že se Monika musela setsakra přemáhat a tvářit se mile, avšak podle jejich křečovitě sevřených rtů mi bylo jasné, co se jí odehrává v hlavě a za jak dlouho ta maska spadne. Když pak Pavel s nevinnou poznámkou, že by si mohl po obědě dát pivo a cestu domů by odřídila Monika, nevydržela a odsekla:
"No jistě, typické, ty prostě bez toho chlastu být nemůžeš, že?"
Pavel se zhluboka nadechl, pak, vidíc můj varovný pohled, zase vyfoukl páru jako přetopená lokomotiva a jen smířlivě odvětil:
"No tak dobře, ať je po tvým, dám si ho doma."
Monika zúžila oči a štěkla:
"Jak - ať je po tvém? "
Pavel se udiveně zeptal:
"Tak co vlastně chceš?"
"Nic nechci, stejně si to uděláš po svém, tak co se mne vlastně ptáš, nakonec na  tom nezáleží, jestli budeš dělat ostudu tady nebo doma, stejně to o tobě všichni vědí, že máš radši pivo než mne...." byla Monika v ráži.
Pavel se neudržel a zvýšil hlas:
"Můžeš mi vysvětlit, proč se do mně furt navážíš? To musíš všem kazit den?!"
Monika se neudržela také a v návalu vzteku po Pavlovi hodila skleničku se zbytkem limonády. Ta mi ohodila sváteční ubrus, Pavel hbitě uhnul, střepy se rozlétly po celé terase a osazenstvo zmlklo.

Pak vstal táta a hrobovým hlasem řekl:
"Do kuchyně! Oba!!"
V nastalém tichu se ozvalo jen rozpačité pošoupnutí dvou židlí a oba hříšníci se vydali na svou strastiplnou pouť do vykázaných prostor. Josef na mne kývl, abych ho následovala.
V kuchyni jsme si pak hbitě rozdělili úkoly. Josef bez dlouhých řečí stokrát nacvičeným pohybem sáhl k přezce pásku, rozepl jí a vytáhl pásek z ošoupaných kalhot. Pavlovi poklesla brada, ale odevzdaně přikývl a šel za tátou. Já si sedla na svou oblíbenou židli a řekla Monice:
"Tak to nebudeme prodlužovat, ne?"
Monika se zatvářila nechápavě a odsekla:
"To si jako vážně myslíte, že mne seřežete jako ty vaše kluky? To tedy ne, to nedovolím."
Poměrně klidně jsme jí odpověděla:
"Jak myslíš, mohlo to být vyřešené a nemuselo se to rozmazávat. Takhle tě požádám, aby sis vzala svoje věci a můžeš na Pavla počkat venku u branky, nechci abys tu už byla a abys k nám jezdila, když se neumíš chovat. Možná, že nejsme rodina podle tvého gusta, nemáme na kontě statisíce a vybranou společnost taky nevyhledáváme, ale jistá společenská pravidla opravdu známe. A ještě jedna věc- moje nádobí, i když není z křišťálu, je pořád moje a mám ho ráda a ty mi ho ničit nebudeš. Rozuměno?"
Monika během mé řeči měnila barvy jako semafor.Jen se jí to trochu pomíchalo. Nejdřív byla světle růžová, pak zrudla a nakonec zbledla. Do toho se ozvalo pravidelné pleskání řemene o Pavlův vyšpulený zadek a jeho polohlasné štkaní. Pavel ale držel statečně, i když celé jeho tělo vyjadřovalo nesouhlasný postoj s tímto způsobem řešení manželské krize. Jednak si ale tuhle medicínu sám naordinoval, takže by bylo zbabělé couvat a jednak věřil, že se Monika podvolí a že jí to vyléčí z jejích nálad.

V Monice se zatím odehrával lítý boj. Jedna část jejího nitra se bouřila a zuřivě protestovala, aby jí KDOKOLIV trestal jako neposlušnou holku a druhá část uznávala, že jak Pavel, tak já máme pravdu a že opravdu není vhodné, aby na každé návštěvě ztropila faux pais. Věděla, že pokud odsud odejde, bude to s ostudou a že už jí nejspíš nikdy nedovolíme, aby sem mohla přijet. Nakonec, ta ostuda jí nemine, ani pokud  nechá průchod spravedlnosti, vždyť poprvé, když dostala od Pavla výprask, rozdýchávala ho týden a to dostala jen rukou přes oblečení.
Pavel už mezitím dokončil svou cestu na Kalvárii, oblékal si mezi popotahováním kalhoty a jal si třít pálící zadek, zatímco táta mi s úsměvem nabízel pásek, aby se Monika rychleji rozhodla. S díky jsem ho odmítla a podotkla, že by mohl jít zkontrolovat, jestli se nám do salátu nedaly housenky. Pavel, který se měl také k odchodu, byl vykázán zpět s tím, že ještě jsem neřekla poslední slovo.
Monika si pak zhluboka vzdychla a beze slova si vykasala úzkou sukni. Nabídla jsem jí místo na svém klíně a ona se se sebezapřením přehnula přes má stehna. Pavlovi jsem nakázala, aby mi podal vařečku a s rukama sepnutýma na Moničiných zádech jsem řekla:
"Nechci, abyste ještě někdy předvedli to, co se stalo dneska. To, co jsem řekla dnes, platí i do budoucna. Pokud se neumíte ovládat a je nutné vaše problémy ventilovat na veřejnosti, budete to dělat jinde než u nás a až se naučíte spolu vycházet v míru, můžete zase přijet. Do té doby... lituji, ale nemůžu jinak. A než dnes odjedete, poskytnu vám dostatek látky na přemýšlení. Až budu hotova s Monikou, oba si tu kleknete do kouta a budete zpytovat svědomí tak dlouho, až budete mít mezi sebou jasno."

Monika na mne tázavě otočila hlavu, ale dřív, než stihla otevřít pusu, rozpřáhla jsem se a začala Monice zpracovávat její něžnou prdelku vařečkou. Monika se našponovala hned po prvním úderu a prudce vystřelila rukou k ústům, zahryzla se do hřbetu ruky a zaúpěla. Přes světle modré kalhotky zasvítila červená skvrna.
Pavel s úžasem sledoval, jak se jeho manželka mění z upjaté bytosti na obyčejnou holku, jak z ní s každým úderem vařečky odplouvá pýcha, jak si jednou rukou snaží chránit zadeček a druhou si zakrývá pusu, aby nikdo neslyšel její pláč. Tak, jak sebou házela na mém klíně, rozcuchala si účes, rozmazala líčidla, zmačkala kostýmek a zašlapala svoje ego. Když pak byla propuštěna z výpraskové pozice, zhroutila se do Pavlovy náruče a usedavě se rozplakala. Pavel jí začal hladit po vlasech a když jsem jim oběma nařídila- kleknout do kouta - bez jediného slůvka odporu oba poklekli pod oknem.

Když jsem odcházela, oba si drželi za ruce a tou volnou si hladili seřezané zadky.

pokračování příště...