Příběh padesátý sedmý - Terezino poprvé...

Že Jirka chodil s Terezou, milou a hezkou slečnou ze sousedství, jsem vám již říkala.Velmi ráda jsem u nás ono tiché a sympatické děvče vídala,na Jirku to mělo přímo blahodárný účinek a já jsem si pokaždé mohla popovídat s někým normálním - na rozdíl od mých vlastních i nevlastních dětí, které se chovaly jako utržený vagón, naložený železným šrotem a jedoucí po kočičích hlavách ( dlažební kostky).Tereza nehýkala, neřvala, nenadávala a nechovala se jako podrážděný pavián.
jednoho dne se vrátil Jirka domů z rande nějak podezřele brzo a tvářil se jako funebrák, kterému někdo vyfoukl nebožtíka.Vyložila jsem si to jako právě propuknuvší malér v podobě milenecké hádky a hned Jirkovi řekla:
"To bude dobrý, neboj, však se zase udobříte..."
Jirka se na mne podíval jako chovanec Jedličkova ústavu a pravil:
"Potřeboval bych s tebou mluvit".
"A do teď jsme provozovali co?"byla jsem jako Alenka v říši divů.
"Hele, mami, něco se stalo a já ani nevim, jestli je to fajn nebo ne,nějak jsem s tim nepočítal, že by se to mohlo stát..."
Jako obvykle jsem začala propadat hysterii v představě, že Jirka má na svědomí přepadení pošty, zavraždění staré Poláčkové včetně jejího podskříňáka, únos dcery mafiánského bosse a vytunelování Národního divadla.
"Tak to vyklop, cos zase provedl a počítej s tím, že tě seřežu tak nebo tak."zaječela jsem na něho a Jirka se při té představě schoulil.Pak ale našel odvahu a s očima zavrtanýma do podlahy zahučel:
"Tereza je v tom!"
V první vteřině jsem informaci vstřebávala a mozek mi šrotoval na plné obrátky. Co dělat?
Seřezat Jirku? Nesmysl. Bylo by to k ničemu.
"No bóže, tak se oženíš a bude to." řekla jsem věcně a Jirka otevřel pusu dokořán, čekajíc v prvopočátku děsný brajgl a ještě horší následné sankce.
"A co Tereza, už to řekla doma?" zajímalo mne poté, co Jirka uznal, že mě ještě málo zná.A to jsem prosím jeho vlastní matka.
"No, myslim, že teď už asi jo."
"Tak tam rovnou zajdeme, bylo by slušností, kdybys její rodiče nějak oficiálně požádal o její ruku.A to ti povídám, ne že se z toho budeš chtít vyzout a vyvedeš nějakou pitomost!"
Jirka si pohoršeně odfrkl:
"Za co mě máš? Jsem chlap, ne?
Pohrdavě jsem se ušklíbla a myslí mi několik vteřin kolovaly snímky, kdy se Jirka "choval jako chlap".
Nicméně jsme se spolu pak vydali k Tereziným rodičům na námluvy.Nebydleli daleko a když jsme došli k bráně, naskytl se nám kouzelný obrázek.
Uprostřed načinčané zahrady mezi trpaslíky a sádrovými čápy stál statný pan Bártík, Terezin otec, přes koleno měl přehnutou čerstvou matku Terezu, jenž nám nevědomky nabízela pohled na své nejintimnější zákoutí, dosud prezentované pouze Jirkovi a řezal jí řemenem hlava nehlava.Tereza měla minisukni vyhrnutou až někam do půli zad, kalhotky skončily na kotníku levé nohy a její prdelka byla rudá jako lán vlčích máků. Tereza řvala jako když jí na nože bere a její otec jí doprovázel sytým barytonem:
"Já ti ukážu, ty rajdo jedna! Takhle jsme tě vychovali? Aby ses nechala zbouchnout a ještě notabene tím nejhorším grázlem z celé vesnice!?"
Paní Bártíková spínala ruce opodál:
"Proboha táto, už jí nech, vždyť jí ublížíš, vzpamatuj se!!"
"Ty mlč, s tebou si to vyřídím za chvíli!Beztak je to tvoje vina, všechno jí dovoluješ a tady máš důsledek!" sjel jí její manžel.
Jirka stál v bráně jako solný sloup a nebyl schopen slova.Divadlo však mělo ještě druhé dějství.
To když pan Bártík svou dceru konečně pustil a ta se svezla na trávník a za hlasitého pláče si jala hladit svou pochroumanou a jistě nesnesitelně pálící prdelku.Na řadu přišla matka.
S očima vyvalenýma jsem sledovala, jak si Bártík zručně přehnul přes kolenou svou zákonitou choť,obratně jí vysoukal z kalhot, stáhnul jí úsporné kalhotky velikosti dětského kapesníku a pozvedl řemen nad hlavu.
Paní Bártíková si v tu chvíli nikterak nezadala s břišní tanečnicí, jak se kroutila v manželově sevření a její ječení plašilo na obecním rybníce husy.Dokud i ona neměla zadek rudý jako slunce na japonské vlajce, dostávala výprask jako malá holka.
Když se konečně hlava Bártíkovic rodiny uklidnila, vstoupili jsme na scénu my dva.Jirka mně sice po tom extempore tahal za rukáv a snažil se mně přimět k návratu domů, ale já šla rázně na věc.
Na úvod jsem pochválila Bártíkovi úder a chlapské rozhodnutí a pak postrčila Jirku dopředu, řkouc, že co si nadrobil, ať si taky vylíže.
Jirka se celý zakoktal, když žádal o Terezinu ruku a vzápětí o krok ustoupil, obávaje se, že také nějakou slízne. Otec Bártík se však usmál:
"No, upřímně řečeno, jsme si to takhle nepředstavovali, chtěli jsme, aby Tereza šla na vysokou a něco z ní bylo, ale když už si to ta naše husa takhle zvrtala sama, ať se stará.A ty se o ní koukej starat vzorně, když už jsi jí do toho maléru dostal.doposavad šly o tobě hrůzostrašné zvěsti, tak od téhle chvíle, jak na tebe nebudou všichni pět chválu, nepřej si mně..." dodal výhrůžně a Jirka pobledl v obličeji.
A poté, zatímco se oba mladí taktně vytratili do domu, kde Jirka dozajista Tereze foukal na šlince po řemeni, my zbylí jsme dojednávali jejich budoucnost. Zavolala jsem Josefovi, aby se přišel zúčastnit,což on pojal po svém a dostavil se se džbánkem piva a flaškou domácí slivovice a debata nabrala zcela jiné obrátky.
Ve finále jsme se ale dohodli, že mladí budou bydlet u nás, z půdy se dá krásně postavit podkrovní byteček a já, jsouce i nadále ve stavu podnikatelky na volné noze ( naše farma šlapala i beze mne), uvolila jsem se hlídat posléze vnouče, aby Tereza mohla v klidu dodělat vysokou školu.
A Jirka s Terezou?
Poklidně se váleli v jejím pokojíčku na gauči a Jirka hladil své dívce dosud horký zadeček.Tereza pak v náhlém popudu vzala Jirkovu hlavu do svého náručí a rezolutně prohlásila:
"Tvoje máma už ti nikdy nesmí nařezat.Ani ve snu jsem si nedokázala představit, jaké to je, než jsem dostala sama."
"Pro tebe budu trpět rád, miláčku!" líbnul jí Jirka na krk.
Načež mu Tereza nastavila své pozadí a Jirka pokračoval v gentlemanské činnosti...


pokračování příště...